|
|
. |
ZABÍJÍ FILM
Adaptivní delta pulsní kódová modulace je způsob uložení zvuku v digitální
podobě, každému vzorku odpovídá jedno číslo, které značí pouze rozdíl signálu
od předchozího vzorku, což snižuje bitrate. Narozdíl od DPCM není číslo rozdílu
lineární, ale logaritmické, čímž se zvyšuje rychlost přeběhu.
Používá se pro audio data u formátů CD-I a CD-ROM XA.
Viz: CD-ROM XA, Super Audio CD
Při převodu analogového videa do digitálního se vzorkuje s určitou frekvencí. Pokud je vzorkovací frekvence nižší než frekvence signálu*2 (z Shannonova teorému), navzorkovaný výsledek neodpovídá skutečnosti. Laicky řečeno vzniká šum a rušení, odstraňuje se buď filtrem ještě před vzorkováním, nebo tzv. převzorkováním (viz. oversampling).
Určuje poměr stran videa, např. klasická TV má poměr 4:3, DVD pak 16:9. Viz. také pixel aspect ratio.
AVI je asi nejstarší formát videa pro PC. Použil ho Microsoft v operačním systému Windows 3.11. Data byla původně bez komprese s rozměrem 160x120 bodů při 15 snímcích za vteřinu. Časem byl tento formát doplněn o vyšší rozlišení včetně volby kodeků pro snížení datového toku. Tento formát se používá dodnes ve většině zachytávacích zařízeních. Jeho nepříjemností bylo omezení maximální délky souboru na 2GB kvůli sytému záznamu na disk FAT16. Toto omezení v současnosti padlo s použitím FAT32 (max. 8GB), ale většina programů přesto neumí pracovat se soubory AVI většími než 2GB.
Soubor se skripty, které používá frameserver AviSynth.
Snímek, který pro dekódování potřebuje jeden nebo několik předcházejících
a zároveň následujících snímků. Tento snímek totiž neobsahuje vlastní
obrazovou informaci, ale jen tzv. pohybové vektory. Tyto vektory popisují
pohyby obrazových elementů vůči předcházejícím a následujících snímkům
I/P snímkům.
Viz. I-frame a P-frame.
Univerzální zvukový transkodér (freeware), umožňující převádět zvuková data z jednoho formátu do jiného (např. AC-3 do MP3).
Bandwidth udává přenosovou kapacitu komunikačního systému (např. internet, LAN apod.).
Metoda změny velikosti obrazu:
Provádí aproximaci rovnicí druhého řádu se třemi body (proložení parabolou)
a hodnota nových bodů je určena polohou na této křivce. Je vhodné pro zvětšování.
U zmenšování se navíc různými metody provádí průměrování pro odstranění
subsampling effektu. Netrpí neduhy jako pixel resize.
Viz. také bilinear resize.
Metoda změny velikosti obrazu:
Provádí lineární aproximaci mezi jednotlivými body (proložení přímkou)
a hodnota nových bodů je určena polohou na spojnici těchto bodů. Je vhodné
pro zvětšování. U zmenšování se navíc různými metody provádí průměrování
pro odstranění subsampling effektu. Netrpí neduhy jako
pixel resize.
Viz. také bicubic resize.
Bitrate je datový tok a nejvíce určuje kvalitu výsledného videa a samozřejmě i jeho velikost. Nejčastěji se uvádí v bitech za sekundu (b/s, kbps, ldots, ...). Při přehrávání offline (např. z CD, DVD) určuje bitrate*délka záznamu velikost souboru (viz. stream).
Je velikost datového toku bitů. Nejčastěji v bitech za sekundu (bps, kbps, ldots, ...).
Jeden z novějších standardů pro kombinaci audio a datových stop na jedno CD,
jako jsou např. CD Extra nebo CD Plus.
Viz: Fyzický formát, CD-Extra,
Mixed Mode
Typ laseru schopného zapisovat informaci s pětkrát větší hustotou než infračervené lasery, které se zatím obvykle používají. V 1993 IBM demonstrovala hustotu záznamu 2.5 miliardy bitů za čtverečný palec na magneto-optickém disku. Očekává se, že modré lasery budou komerčně používané během několika příštích let.
Příští generace velkokapacitních optických záznamových médií. Na jednovrstvý disk
o velikosti běžného CD je možné za použití modrofialového laseru s vlnovou délkou
405nm uložit až 27 GB dat. Kromě Panasonicu se na uvedení nového standardu
"Blu-ray Disc" podílejí i společnosti Hitachi Ltd., LG Electronics Inc., Pioneer
Corporation, Royal Philips Electronics, Samsung Electronics Co. Ltd., Sharp
Corporation, Sony Corporation a Thomson Multimedia.
Viz: DVD
Termín používaný u filtrů označující "rozmazání" obrazu (též se používá smooth). Při této úpravě dochází ke ztrátě části obrazové informace a k degradaci ostrosti obrazu. Některé filtry označované např. edge preserving smooth nebo smart smooth eliminují rozmazání okrajů objektů a provádí blur pouze na jednolitých plochách. Lze použít pro odstraňování šumu (viz. sharpen).
BOB je způsob deinterlace videa. Vždy se vezme jeden půlsnímek (s lichými nebo sudými řádky) a chybějící řádky se interpolují. Tím se většinou sníží vertikální rozlišení, není ale roztřepení obrazu.
Tento pojem obecně označuje zachytávání (nahrávání) videa do počítače.
Konstantní úhlová rychlost. Způsob, při kterém CD mechanika udržuje konstantní
otáčky, což zvyšuje přenosovou rychlost a redukuje přístupovou dobu. Měla by nahradit
klasickou CLV metodu (CLV Constant Linear Velocity - Konstantní obvodová rychlost).
Nejnověji se vyskytují již mechaniky s tzv. P-CAV (Partial - Constant Linear
Velocity), kde mechanika zprvu dodržuje konstantní rychlost otáčení a v jisté
vzdálenosti od středu CD přechází na CLV. S P-CAV se dociluje ještě lepší datové
propustnosti, než u stejné mechaniky pouze s CAV.
Viz: CLV, HighSpeed
Speciální typ z definice Yellow Book, který popisuje jakým způsobem přidávat
k CD-I formát CD-ROM XA.
Viz: CD-I Bridge, CD-I,
CD-ROM XA
Speciální odrůda CD-DA disků, která umožňuje při přehrávání audio stop i grafické informace, většinou text písně, nebo informace o autorovi, názvu skladby atd. V praxi byl úspěšně použit u tzv. Karaoke disků, které měly svého času velký úspěch především v Japonsku.
Na originálním CD (v adresáři hry) by se měly nacházet soubory: CDCOPS.DLL a
soubory s příponou .GZ_ a .W_X. Při spuštění hlavního programu můžete spatřit
(v titlku) slova CD a Cops.
Ochrana je založena na jednoduchém předpodkladu. Změříme-li časový úsek fyzicky
nahraných dat na originálním vylisovaném CD a porovnáme-li ho se stejným časovým
úsekem na CD-R/RW dojdeme vždy (téměř) k rozdílným hodnotám. A právě ty CD-Cops
porovnává. Není asi třeba zdůrazňovat, že na CD-R/RW médiu se nachází před
samotnými daty ještě informace o ATIPu a další části pro nastavení laseru atd.
A právě ty jsou důvodem, proč vzniká onen rozdíl (u každého média jsou navíc
tyto "jalové" části rozdílné). Zde tedy žádné CloneCD ani DAO RAW určitě nepomůže.
Samotný testovací program, který měření provádí měření je chráněn ochranným kódem
Link's Code Security, známým od roku 1984, jenž je (byl) prakticky nerozluštitelný.
První standard pro záznam digitálního zvuku na CD. Z tohoto standardu vychází všechny ostatní definice záznamu dat a audio na CD. U jeho zrodu stály firmy Philips a Sony.
Viz. CD-RW.
Multisession disk obsahující v první session audio stopy a v druhé session data ve formátu CD-ROM XA. Jeho definici je možné nalézt v Blue Booku. Je kombinací klasického CD-DA formátu, který se dá přehrát v obyčejném CD přehrávači a datovým záznamem, použitelným pouze v počítači. Je také znám pod označením CD-Plus.
Formát sloužící pro ukládání dat na CD, které je možné přehrávat jak na PC, tak na CD-I přehrávači připojeném ke klasickému televiznímu přijímači. Tento formát je popsán v Green Booku.
Soubor specifikací definující způsob záznamu CD-I informací na CD-ROM XA disk.
Je použit například pro Photo CD nebo Video CD.
Viz: Green Book, CD Bridge
Standard CD-MRW je dílem skupiny Mount Rainier (CD-MRW je pak zkratkou z CD-Mount Rainier reWritable či z CD-Mount rainier ReWritable, vyberte si, narazil jsem na obojí). Jejími členy jsou tyto čtyři společnosti: Compaq, Microsoft, Philips a Sony. Umožní využití CD-RW médií jako náhrady za klasické diskety.
Multisession disk obsahující v první session audio stopy a v druhé session data ve formátu CD-ROM XA. Jeho definici je možné nalézt v Blue Booku. Je kombinací klasického CD-DA formátu, který se dá přehrát v obyčejném CD přehrávači a datovým záznamem, použitelným pouze v počítači. Je také znám pod označením CD-Extra.
D-R se také označují média pro zápis na této mechanice. Mechanika, stejně jako média, umožňuje zaznamenat informaci na CD ale pouze jednou (Write Once) a nedovoluje její smazání (na rozdíl od CD-RW). Je to kompaktní disk s možností zaznamenat na něj data. Čistý disk je zhotovený z vrstvy polykarbonátu, s předformátovanou spirální stopou, kterou sleduje záznamový laser, když zapisuje informaci na disk. Nad polykarbonátem je průsvitná vrstva a nad ní vrstva reflexní (zlato nebo stříbro). Médium je navíc svrchu chráněno slabou vrstvou laku, na který jsou umísovány tištěné popisky CD. CD-R umožňuje pouze jeden záznam. To znamená, že se na něj dají data pouze nahrát, ale už není možné po nahrání celého CD toto médium smazat a použít znovu (na rozdíl od média CD-RW).
Standard pro kompaktní disky použité jako datové médium pro osobní počítače. Standard použitý pro většinu CD-ROM formátů je znám jako Yellow Book.
Kombinuje schopnosti formátů CD-ROM a CD-I. Rozšíření přidává ADPCM kódování. Data a audio jsou prokládána, aby mohl být synchronizován zvuk s daty (animace). Je také fyzickým formátem pro Kodak Photo CD.
Na toto médium je možné data nahrát, poté je smazat a médium opět použít. CD-E disky ovšem nepřečtou staré CD-ROM mechaniky a zatím málo CD přehrávačů. Problémy při čtení těchto médií by neměly mít mechaniky DVD. Odráží-li totiž lisované nebo CD-R médium až 70% světelné energie, je intenzita odraženého světla u CD-E podstatně nižší. Je tedy nutné, aby čtecí mechanika byla schopna změnit citlivost na nižší odrazivost. Tato nová technologie se nazývá AGC (Auto Gain Control).
Jeden z klíčových důvodů pro úspěch kompaktního disku ve všech variacích byly implementace fyzického a logického formátu. CD-E není žádná výjimka. Jeho standardy se právě v současné době navrhují. Jeden z hlavních předmětů standardizace je logický formát. ISO 9660 tak jak je definováno dnes, není nejvhodnějším způsobem popisu souborů pro CD-E. ISO 9660, dokonce vyžaduje i pro jednoduché změny atributů přepsání celé cesty a volume descriptoru. Jsou však jiné souborové systémy jako třeba ECMA 168, které se budou lépe hodit pro smazatelná média. Avšak z důvodu zachování zpětné kompatibility s disky CD-ROM a MSCDEX, bude nejspíše nutné navrhnout nové rozšíření ISO 9660 pro CD-E.
Je rozšíření klasického formátu CD-DA o textovou informaci, která se pak může
zobrazovat na displeji přehrávače, nebo v CD přehrávači v PC. Textová informace
může obsahovat název skladby, autora nebo celého alba.
Viz: Red Book, CD-DA,
CDDB, CD+G,
Digital audio extraction, FreeDB, Super Audio CD
Viz. CD-R.
CDDB je databáze zvukových CDček, která ke každému zvukovému CD obsahuje
identifikační číslo, název autora, název alba a názvy jednotlivých písniček.
A funguje to velice prostě. Vy si vložíte nějaké to zvukové CD do CD-ROMky,
přehrávací program vypočte identifikační číslo, pošle dotaz do CDDB serveru
a získá názvy, které pak zobrazí.
Viz: CD-Text, FreeDB
Využívá chroma informaci pro detekci scén. (zpomaluje kódování).
Closed caption jsou skryté titulky a jiné informace vysílané ve VBI s NTSC vysíláním. Používá se řádek 21 TV vysílání, u nás se tento systém nepoužívá.
Klasická metoda CD-ROM mechanik, kdy motor neustále udržuje konstantní rychlost
průběhu stopy pod čtecím laserem. Dnes již většinou nahrazena CAV nebo P-CAV.
Viz: CAV, MultiSpeed
Kodek (KOdér/DEKodér) je software, který umožňuje, abyste si vytvořily/přehráli
video/audio soubor, který je zkomprimovaný do určitého formátu.
MPEG-1, MPEG-2, MPEG-4, DivX ... jsou všechno kodeky.
AVI, ASF, WMV nejsou kodeky, ale formáty souborů.
AVI je kontejnerový formát (tzn. že může být vytvořen mnoha různými kodeky).
Invertuje barvy způsobem zelená do purpurové a modrá do žluté. Aplikuje se většinou i spolu s video invert efektem.
Převádí černobílý obraz na barevný. Jelikož barevná informace v obraze chybí,
přidané barvy jsou většinou smyšlené a neodpovídají skutečnosti.
Většinou se použije tónování celého obrazu do určité barvy.
Opakem je grayscale.
Algoritmus/metoda jak data, která zabírají hodně místa, vměstnat do místa menšího. Rozlišujeme kompresní metody bezztrátové (všechny .ZIPy . RARy apod. či např. videokodek HUFFYUV), které po encoding a následném decoding vydají naprosto stejná data jako na začátku, a kompresní metody ztrátové (např. JPEG, MP3 či většina videokodeku jako Indeo, Microsoft MPEG či jeho hack DivX), které se snaží z dat odstranit to, co lidské smysly nevnímají či to co lze odstranit tak, aby to bylo co nejméně poznat. Jinými slovy dojde během encoding k zahození části dát či jejich nahrazení komprimovatelnější sekvencí. Během decoding samozřejmě k žádné ztrátě dát nedochází.
Hardwarové zařízení, program nebo část programu pro kompresi videa nebo zvuku.
Moc toho bohužel známo není. Tato ochrana je založena na jádru HST technologie
(no snad jsem dobře pochopil, že se jedná o High Speed Transfer a používá se
například u modemů, a ne o Hubble Space Telescop, či HyperSonic Transport),
což by mělo umožňovat masovou produkci CD-ROM titutlů, které nejdou zkopírovat
na klasických CD rekordérech.
Formát digitálního videa, komponentní systém, využívá samplování 4:2:2:4, kde poslední přidané složka je alpha kanál (transparentnost), video je nekomprimované, datový tok 270Mbps.
Formát digitálního videa, který ale jako vstup i výstup používá analogový kompositní signál. Sampluje se vše včetně barvy, nepracuje se tedy s oddělením barvy, označuje se jako 4:0:0, je bez komprese, datový tok 143Mbps.
Formát velice podobný jako D2, stejné parametry.
Formát digitálního videa, nemusí samplovat signál 13.5Mhz jako ostatní formáty, ale dokáže i 18MHz pro HDTV. Komponentní formát, 170Mbps, bez komprese.
Formát digitálního videa od JVC, využívá dva DV kodeky paralelně a zvyšuje tak tok na 50Mbps. Komprese asi 3.3:1. Využívá kazet podobných 1/2" SVHS, systém je velice levný, takže se často používá pro profesionální produkci.
Vylepšený formát D9 se čtyřmi DV kodeky a tedy 100Mbps datovým tokem a vyšším rozlišením pro HDTV se 720 řádky neprokládaně nebo 1080 prokládaně.
Dekódování je proces rozbalení předtím zabalených dát. Protože už nic neoptimalizujeme, ale pouze nafukujeme data předem definovaným způsobem, není to proces tak CPU náročný (ale přeci jen to chce cca frekcenci 300MHz, aby bylo přehrávání videa v reálném čase ;-))
Použití dekompresního algoritmu pro dekódování zakódovaných dat.
Hardwarové zařízení, program nebo část programu pro dekompresi videa nebo zvuku.
Televizní obraz je vytvářen rychlým sledem tzv. půlsnímků zobrazovaných
prokládaně (interlaced), což znamená, že se střídavě zobrazují jen sudé
nebo liché obrazové řádky. Jako odstranění prokládaní, tedy deinterlacing,
se pak označuje proces, jímž se dva časově posunuté půlsnímky spojují v jeden
úplný snímek. To je nutné ke správnému zobrazení videa na monitoru PC.
Viz. BOB, Weave
Snímek, který je definován pomoci předchozích snímku (tj. k jeho dekódování
potřebují nejbližší předcházející klíčový snímek a všechny delta snímky mezi)
Stručně lze vysvětlit vztah delta a klíčových snímků takto:
Kdybych měl například tato původní data:
200, 199, 201, 300, 305, 306, 400, 401
Tak po přepsání do delta/key zápisu mi vyjde:
200, -1, +2, +100, +5, +1, 400, +1
(kde klíčové snímky jsou samozřejmě 200 a 400 a delta snímky to ostatní začínající
plusem či minusem)
Jako demuxování demultiplexování (demultiplexing) se označuje rozdělení souboru s filmem na obrazová a zvuková data.
Digitální verze analogováho systému Betacam, používá se většinou k produkci TV a video pořadů, samplování 4:2:2, 50Mbps, komprese 3.3:1.
Je to jakákoliv obrazová informace (i se zvukovým doprovodem), zaznamenaná digitálně na libovolném nosiči (CD, DVD, ...), která umožňuje bezztrátové kopírování a projekci. To je umožněno pouze zařízeními, které používají bezdotykovou metodu čtení nebo zápisu - což jsou harddisky, CD a DVD mechaniky (čtecí a zapisovací). Digitální video si představte jako filmový pás jednotlivých políček filmu, zaznamenaných (s kompresí nebo bez), do souboru(ů). Základní podmínkou je, že tato data lze na stejném zařízení také přehrát, a to v neomezené podobě. Výsledný produkt (CD nebo DVD), jakožto i meziprodukty (soubory na harddisku počítače), obsahují obraz (statický (pozadí v menu), pohyblivý (video)), zvuk (komentář, hudbu), titulky a doprovodnou strukturu navigačních menu.
Jako obecný standard je uznávána komprese MPEG-1 a MPEG-2. Disky s jinou kompresí mají omezenou možnost využití. Např. MPEG-4 lze přehrát na počítačích a na některých DVD přehrávačích a jako zdroj musíte mít opravdu kvalitní obraz (neprokládaný), ať už z důvodů kompatibility nebo zpracování materiálu.
Kodek pro kompresi videa založený na MPEG-4 formátu.
DVD-ROM formát podporovaný několika Hollywoodskými společnostmi. S DIVX je možné film (nebo i data) přehrávat na DVD-ROM pouze po určitou dobu (např. dva dny) nebo pouze několikrát (většinou jednou). Při každém spuštění DIVX disku se zároveň spustí i počítadlo. Tento formát není zpětně kompatibilní s dnes prodávanými DVD-ROM mechanikami. V roce 1999 bylo jeho šíření zastaveno a dnes je to mrtvý formát.
Delta pulsní kódová modulace je způsob uložení zvuku v digitální podobě, každému vzorku odpovídá jedno číslo, které značí pouze rozdíl signálu od předchozího vzorku.
DTCP systém, je standard, který by měl zaručit, že uživatelé nebudou moci ze
svých lokálních digitálních zařízení pro zobrazování s přehrávání digitálně
zpracovaných filmů, nebudou schopni tyto filmy nijak zachycovat, ani umožňovat
jejich další distribuci. Aby to celé fungovalo, musí být v zařízení autentizační
a enkódovací zařízení. Mělo by být i povoleno film nahrát a případně povolit i
vytvoření další kopie (několika kopií). Studia optimisticky říkají, že DTCP je
cestou k vytvoření spotřební sítě digitální zábavy, na kterou již uživatelé
netrpělivě čekají. DTCP je prý krokem ke kontrole obsahu v našem digitálním světě.
Viz: DIVX, DVD
Vícekanálový zvukový formát, konkurenční k Dolby Digital AC-3. Také specifikovaný jako standardní zvukový formát pro Video DVD.
Formát komprese videa používaných v komerčních zařízeních jako digitální videokamery nebo videorekordéry. Komprese je podobná JPG, pouze s pár vylepšeními - intraframe, adaptive interfield. Bitrate 25Mbps. V tomto formátu lze poslat do PC přes IEEE-1396 rozhraní a dále upravovat, popř. nahrát zpět do videokamery.
Formát firmy Sony pro profesionální produkci, využívá komprese DV, rozdíl oproti miniDV je ve větší šířce stopy 15 mikrometru, čímž je záznam spolehlivější. Konkurent DVCPRO.
Formát firmy Panasonic pro profesionální produkci, využívá komprese DV, rozdíl oproti miniDV je ve větší šířce stopy 18 mikrometru, čímž je záznam spolehlivější. Konkurent DVCAM.
Podobný jako DVCPRO50, ale používá čtyři kodeky DV s datovým tokem 100Mbps a vyšším rozlišením 1280 bodů na řádek 4:2:2 a 720 řádky neprokládaně nebo 1080 prokládaně. Určeno pro profesionální produkci HDTV.
Formát digitálního videa od Panasonic, využívá dva DV kodeky paralelně a zvyšuje tak tok na 50Mbps. Komprese asi 3.3:1. Využívá stejných kazet jako DVCPRO, pouze posuv pásku je o něco větší, takže se na ně vejde asi o polovinu méně.
Kompaktní optický disk s kapacitou 4.7-17GB. Primárně se používá na záznam videa, existuje ale i specifikace na záznam, zvuku a dat.
Kombinuje CD s DVD. Z jedné strany je CD a z druhé DVD. Takový tácek je ale o 0,6mm širší než klasické CD, nebo DVD. Tedy 1,8mm.
Konkurent přepisovatelného DVD standardu (DVD-RAM) se kterým přišly firmy Hewlett-Packard, MCC/Verbatim, Mitsubishi, Philips, Ricoh, Sony a Yamaha. Tyto disky měli zpočátku kapacitu jen 2.6GB na jednu stranu a mohou být i oboustranné. Na rozdíl od DVD-RAM, používá DVD+RW čistá média. Oba tyto standardy jsou neslučitelné. První DVD video rekordér s tímto formátem byl předveden na IFA v září 1999. Druhá generace DVD+RW má již kapacitu 4.7GB a je kompatibilní s DVD přehrávači a DVD-ROM mechanikami. Formát však není oficiálně uznán DVD Forem. Začátkem roku 2000 svojí podporu DVD+RW vyhlásil i Thomson. První funkční DVD+RW 2.generace, byly předvedeny na COMDEXu 99 a CEBITu 2000. Na obou výstavách byla demonstrována zpětná kompatibilita s obyčejnými DVD přehrávači i mechanikami. K předvádění sloužil prototip DVD+RW mechaniky Ricoh se stejnojmennými médii.
Specifikace pro DVD+R z února 2004 obsahuje definici pro zápis do dvou vrstev.
Od konce října 2003 platí Specifikace 2.0 pro video na DVD+RW:
Poskytuje stejnou úroveň kompatibility se současnými DVD-Video přehrávači první generece (verze 1.0), přidává však navíc tyto vlastnosti.Philips upozorňuje, že nové DVD+RW rekordéry by měly být schopny na DVD+RW nahrané jako verze 1.x přidat další rozšířené verze 2.0. Naopak by to mělo být jen výjimečné. Rekordéry podporující verzi 1.x by měly odmítnout pracovat s DVD+RW nahraných jako verze 2.0. To platí obecně pro každou vyšší verzi.
Spotřební formát DVD pro zobrazení plně pohyblivého videa. DVD-Video přehrávač připojený k televizoru, by měl nahradit klasické video. Na rozdíl od DVD-ROM obsahuje DVD+Video ochranný systém CSS (Content Scrambling Systém) pro zamezení kopírování. Znamená to, že současné DVD-ROM přehrávače nemohou přehrávat DVD+Video disky bez přídavné hardwarové nebo softwarové podpory.
DVD-Audio nabízí řadu nových vlastností včetně vyšší kvality, surround zvuku, delší doby přehrávání a další možnosti, které nejsou CD-DA dostupné. Kapacita jednovrstvého DVD-Audio disku bude klasických 74 minut ale v plné surround kvalitě. Navíc zvuk může být nahrán jako Dolby Digital, což umožní jeho přehrávání i na klasickém DVD přehrávači. Stejně jako další formáty, i DVD-Audio je plně podporován DVD Fórem a byl přijat v březnu roku 1999. Rok poté byla specifikace doplněna o ochranu proti kopírování a vodoznak. DVD-Audio přehrávače je dnes možné koupit i na našem trhu. Porovnáme-li DVD-Audio a DVD-Video zjistíme, že Audio dovoluje použít datový tok 9,6 Mbps, proti 6,144Mbps u Videa a používá MLP (Meridian Lossless Packing) bezztrátové komprese.
Zapisovatelný i přepisovatelný DVD disk. Obdoba CD-R u CD disků. Kapacitu 4,7 GB na jednu stranu. Hlavním propagátorem tohot formátu je Pioneer, JVC a Sharp.
DVD-RAM měly kapacitu 2,6GB na jednu stranu. K tomuto médiu měly být i oboustranné disky s 5,2GB, ale s příchodem 4,7GB DVD-RAM média s hustší strukturou se na něj nedostalo. Toto DVD-RAM jako dvoustranné bude mít kapacitu 9,4GB. Mechaniky jsou schopny i DVD-RAM přepisovat a budou umět přečíst nejen vlastní DVD-RAM, ale i CD-ROM, CD-RW, DVD video, DVD-ROM i DVD-R. Velkou nevýhodou tohoto formátu je, že je nepřenosný. To znamená, že se dá přečíst pouze na mechanice DVD-RAM a nikde jinde (mimo několika DVD mechanik a přehrávačů přímo od Panasonica, Hitachi a Toshiby)! Představuje proto spíše náhradu magnetooptických médií, kde vykazuje podstatně nižší ceny na jeden megabajt nahraných dat, případně ve speciálních aplikacích, jako je třeba DVD kamera.
Read-only disk s kapacitou od 4.7 až 17GB s přenosovou rychlostí 600 až 1.300 kB/s. Je zpětně kompatibilní s CD-ROM. Může být jednostranný i oboustranný.
Scéna (filmu, videa), která je pro kodek náročná. Obsahuje příliš mnoho "pohybu". Ovšem je nutno zdůraznit, že to nemusi být nutně scéna s "dvěma do sebe navzájem bušícími karatisty", ale klidně i záběr kouře, vlnění vody či chvění listů. (thx K5)
Metoda úpravy obrazu na 3D efekt. Provádí se jako rozdíl mezi jednotlivými pixely (derivace) a většinou ještě převod do černobílého obrazu (grayscale).
Obecně proces uložení dát v nějakém formátu. Pro tuto stránku se tento pojem vztahuje k převodu videa (tj. posloupnosti RGB obrázků) do jeho zkomprimované podoby (většinou kodekem DivX). Podobně jako u mp3ojek rozlišujeme konstantí datové toky (Constant Bitrate Encoding - CBR) a proměnlivé datové toky (Variable Bitrate Encoding - VBR). Protože se snažíme data zakódovat tak, aby došlo co k nejmenší ztrátě kvality a zároveň co největšímu zmenšení, může tento proces trvat řádově až 10x déle než vlastní délka videa.
Česky řečeno, modulace (kódování) osm do čtrnácti. U CD to znamená, že 8-mi bitové
kódování použité v PC se převodní tabulkou kóduje pro záznam na CD do čtrnácti
bitů. DVD pak používá kódování osm do šetnácti (ESM - Eight to Sixteen Modulation).
Toto je již 10x robusnější než u CD, ale samozřejmě vyžaduje větší výkon při
dekódování. Robusnějším se myslí větší odolnost na výskyt chyb.
Viz: CD-DA, CD-ROM, C2 chyba, ESM, Rámec
Kódování osm do šetnácti, které používá DVD. Toto je 10x robusnější než u CD,
ale samozřejmě vyžaduje větší výkon při dekódování. Robusnějším se myslí větší
odolnost na výskyt chyb.
Viz: CD-ROM, DVD, EFM
ez-D je DVD vyvinuté podle patentu FlexPlay, které po otevření funguje jen pevně danou dobu. V tuto dobu je to 48 hodin. DVD se prodávají ve vzduchotěsném obalu (od srpna 2003). Po vyjmutí začnou okamžitě oxidovat a postupně změní barvu ze světle šedivé na černou (že by stačilo je jemně přelakovat?). Cena by měla být o něco nižší než v půjčovnách.
Zprvu jsem v EZ-D moc životaschopného neviděl. Náhrada cesty do půjčovny mi přišla nějak málo. Ovšem když si představíte, kolik již cestuje lidí s notebooky vybavenými DVD přehrávači, pak se asi nebude podivovat nad tím, že by dala prodávat v automatech na nádražích, letištích, ale třeba i v hotelích. Jen bych chtěl věřit, že vedle automatu bude i odpovídající kontejner na už "okysličená" DVD. Cena se plánuje 4 libry (cca 180,- Kč), bude tedy podstatně nižší, než nové DVD, avšak o něco vyšší než v půjčovně.
Označuje jeden půlsnímek jednoho snímku (framu). Je složen vždy ze sudých nebo lichých řádek příslušného snímku a dohromady tvoří jeden frame. U PAL s 25 snímky/s je 50 fields/s, každý je ale z jiného časového okamžiku, což má za následek roztřepení obrazu při sledování na monitoru (jsou vidět oba půlsnímky najednou, na TV je vidět vždy jen jeden).
Název pro sériové rozhraní standartu IEEE-1394 pro připojení externích zařízení k PC - pevných disků, DV videokamer apod.
Způsob vkládání klipu do projektu - je vložen tak, aby zaplnil jistý časový okamžik, video je zrychleno nebo zpomaleno.
Převrácení obrazu buď horizontálně nebo vertikálně.
Na tom, že možností uložení digitálního obrázku je nepočítaně, se asi všichni shodneme. Stačí se jen zamyslet a každý by vymyslel alespoň jeden jiný. V tomto by ale nastal brzy zmatek, a tak Microsoft přišel s myšlenkou tzv. FourCC, tedy Four Character Code (čtyřpísmenný kód), které označují jednotlivé formáty. Bylo to již v dávných dobách Windows 3.11, kdy byl uveden na svět formát AVI a rozhraní Video for Windows (zkráceně VfW).
Udává počet zobrazených snímků za sekundu.
Frame je jeden snímek videa, při prokládaném videu je dále složen ze dvou půlsnímků (viz. field).
Vypadnutí snímku při zpracování videa, většinou při zpracování v reálném čase - capture a komprese. Důvodem je většinou nedostatečná rychlost zpracování počítačem. Důsledkem je zamrznutí obrazu po dobu vypadnutého/ých snímku/ů a tím cukání obrazu.
Program (server), který předává (většinou nekomprimované) video snímky jinému programu (klientu). Frameserver může provádět buď jen čtení z nějakého zdroje (který druhý program nepodporuje), např. z DVD, nebo i aplikovat filtry a efekty na video snímky. Oba programy musí samozřejmě pracovat se stejným typem frameserveringu. Příkladem je např. VFAPI (TMPGEnc, DVD2AVI), které vytváří standartní AVI soubor, který dokáže číst spousta programů. Místo video snímků s určitou kompresí je však uložen jen odkaz na program a příslušný snímek je VFAPI "kodekem" dodán z frameserveru. Jiným typem je např. AVIProxy (jako frameserver je použit např. VirtualDub, klient pak např. Panasonic MPEG Encoder, Ligos LSX-MPEG Encoder ...),
Fyzický formát kompaktního disku určuje jak budou nahrána data v jednotlivých
sektorech. Tyto formáty jsou popsány v barevné knize standardů (jako např.
Orange Book, Yellow Book atd).
Viz: Blue Book, Green Book,
Orange Book, Red Book,
White Book, Yellow Book
Postup, který rychlé pohyby kamery (při nichž se velké úseky obrazu pohybují rovnoměrně) popisuje jen relativně malým počtem pohybových vektorů. Globální kompenzace pohybu při panoramování, roztmívání obrazu, přibližování, náhlých změnách jasu (explozích), stagnujících plochách (voda) a dalších. V těchto scénách by se při použití GMC měla rapidně zvýšit kvalita.
Převod barevného obrazu na černobílý (stupně šedi).
Jedna z duhových knih popisující formát CD-I.
Viz: Fyzický formát, CD-I
viz. field
Formát firmy Sony pro profesionální produkci HDTV, 135Mbps, komprese je založena na DV, ale mírně odlišná.
High Definition Compatible Digital, někdy též nesprávně označovaný jako High Definition/Density Compact Disc. Je to způsob digitálního kódování a dekódování použitého u některých zvukových CD. Na rozdíl od CD-DA využívá díky speciálnímu systému na bázi komprese dynamiky pro kódování zvuku dynamický rozsah, odpovídající rozsahu slova 20 bitů při lineárním kvantování. Tento rozsah se do 16 bitů dostane díky nelineárnímu kvantování při nejnižších a nejvyšších hlasitostech. HDCD dekodér v přehrávači tím docílí přirozenějšího, teplejšího a průzračnějšího zvuku s lepší lokalizací jednotlivých nástrojů, větší hloubkou a prostorovostí. Povely pro řízení HDCD dekodéru jsou ve zvukovém toku zakódovány v nejnižším, 16. bitu audio dat. HDCD je kompatibilní se systémem CD-DA a zlepšení zvukového vjemu prý nastává dokonce i na přehrávačích, které nejsou vybaveny HDCD dekodérem. Kopírování HDCD je bez problémů možné (pouze digitální) jakýmkoliv programem a to bez ztráty HDCD informace. Výraz "Compatible Digital" je použit pouze z důvodu copyrightu při použití výrazu "Compact Disc". Formát byl vyvinut firmou Pacific Microsonics.
Definice podle Orange Book Part III: CD-RW, Volume 2, která popisuje CD-RW zápis,
mazání, přepis i čtení pro rychlosti 4× - 10× pomocí CAV.
Viz: Orange Book, CAV,
CD-RW, MultiSpeed
Pojem s mnohými významy. Nejčastěji označuje CD na kterém jsou uložena data pro různé systémy (Windows 95, OS/2, Macintosh, UNIX, atd.).
Je zvláštní druh audio CD, které obsahuje ve druhé session speciální program, který vám umožní spuštění doprovodného video klipu. Ovšem pouze jste-li připojeni k Internetu.
Sériové rozhraní pro připojování externích zařízení k PC, např. pevných disků, videokamer apod. Také se nazývá Firewire.
Snímek, který pro dekódování nepotřebuje žádný z následujících nebo předchozích snímků v sekvenci, někdy se označuje jako keyframe. Viz. též P-frame a B-frame.
Je jiný název pro Firewire nebo jinak také IEEE-1394 rozhraní, užívané především výrobci videokamer.
Způsob editace videa, při kterém prvky vkládané do projektu posunou vše následující za nově vložený prvek.
Princip komprese videa využívající obou půlsnímků videa. Adaptive Interfield kombinuje komprimaci. Půlsnímky, části obrazu, které jsou podobné v obou půlsnímcích pak komprimuje dohromady, čímž se snižuje bitrate.
TV obraz je složen z půlsnímků, jeden půsnímek obsahuje liché řádky a druhý
sudé řádky. Oba půlsnímky jsou časově posunuty, takže při současném zobrazení
na monitoru počítače vzniká roztřepení obrazu u rychlejších pohybů.
Viz. také deinterlace.
Princip komprese videa, při které zkomprimovaný snímek nezávisí na předchozích nebo následujících snímcích. Používá se u všech kompresorů videa určených pro editaci (MJPEG, DV).
Opak telecine. Konverze video-filmu, která odebere přebívající snímky z 29.97fps na 24fps. Používá se jen u NTSC.
U video kompresorů se jím označuje tzv. I-frame, což je snímek, který pro dekódování nepotřebuje žádný z následujících nebo předchozích snímků v sekvenci.
U video editorů označuje změnu v nastavení filtru nebo efektu.
Je příprava CD nebo DVD (obecně jakéhokoliv média) pro lisování - příprava a výroba šablony. Většinou se tento pojem spojuje s premasteringem, což je příprava obsahu média (např u DVD vytvoření struktury ze zdroje videa, zvuků, ...).
Formát poloprofesionálních video kamer, který využívá digitálního záznamu DV.
Jedná se o sekvenci snímků JPEG po sobě tvořící video. Jeho velko výhodou je snadnost střihu, protože jednotlivé snímky na sobě nejsou vázány jako u MPEGů. Proto je také hojně používán u různých zachytávacích karet, např. Matrox Rainbow Runner nebo Miro DC50, které používají hardwarovou kompresi. Velice často se také používá softwarová komprese, například u Morgan Multimedia MJPEG kodeku nebo Pegasus PICVideo MJPEG kodeku. Stupeň komprese je přibližně 1:7-12.
Pochází z počítačů Apple Macintosh jako formát programu Quicktime. V letech 1993-5 byl lepší variantou AVI - lepší kvalita a funkce. V poslední verzi Quicktime 4 byla přidána možnost přenosu po internetu (bez nutnosti přenést nejprve celý soubor). V poslední době ale ztrácí na popularitě díky rozšiřujícímu se používání formátu MPEG.
Skupina odborníků zabývající se vývojem a standartizací kódování digitálního
videa a zvuku. Skupina byla založena v roce 1988 přijetím standartu MPEG-1 a
její název byl použit pro název normalizovaného kompresního algoritmu pro plně
pohyblivé video. Výhodou je nezávislost na platformě.
V současné době se používají tyto formáty:
MPEG-1, MPEG-2,
MPEG-4, MPEG-7,
MPEG-21
Tento formát existuje již od roku 1993. Jeho hlavním kritériem bylo zachování rozumné kvality při redukci datového toku na přijatelnou mez. Byl definován tok 1-1,5 Mbitů/s s možností náhodného přístupu po půl vteřině. Maximální rozlišení je 352x288 a 30 snímků/s. Pro většinu domácích uživatelů a obchodní použití (dokumentace apod.) dává přijatelné výsledky.
Byl vypuštěn v roce 1995 a jeho základní princip je stejný jako u MPEG-1, ale umožňuje datový tok až do 100Mbitů/s pro digitální TV, video filmy na DVD a pro profesionální studia. Také rozlišení bylo zvětšeno a dává daleko lepší výsledky než MPEG-1.
Nejnovější video formát jehož cílem je dát co nejlepší kvalitu při co nejnižším datovém toku 10kbit/s - 1Mbit/s. Byl použita nová metoda pro přístup k objektům obrazu, takže mohou být zpracovávány separátně. Hlavním použitím je přenos videa přes internet a při mobilní komunikaci.
Je určen pro popis multimediálních dat a je nezávislý na ostatních formátech MPEG. Očekává se jeho přijetí jako standardu v roce 2001.
Standart pro multimediální prostředí.
Postup, při němž se video kóduje na několik průchodů. Při každém průchodu se datový tok optimalizuje. Akčním scénám je přiřazen vyšší a statickým nižší. Celý proces ovšem trvá déle, protože komprese se provádí několikrát.
Metoda postupného přidávání dat na CD ve více než jedné relaci (session).
Jestliže jsou jednotlivé session pospojované, všechna data na multisession disku
(pokud jsou čtena na multisession CD-ROM mechanice) mohou být vidět jako jediná
logická struktura. Způsob záznamu multisession se od zápisu packet-writing velmi
liší. Multisession byla definována v Yellow Book.
Viz: Yellow Book, CD-Extra,
Track Multisession, Volume
Nový standard od Philipse, který se zove Multi-Speed. Konkrétně jde o Orange Book
Part II CD-R Volume 2 Version 1.0 (květen 2001). Popisuje CLV nahrávání CD-R až
do rychlosti 16× speed. Aby tato definice byla v souladu s Orange Book,
Part III: CD-RW, Volume 2: HighSpeed, bude Part III co nejdříve updatován.
A aby vám to bylo ještě více jasné, připomínám, že Orange Book Part II: CD-R
Volume 1, Version 3.1 definuje zápis CD-R 1×/2×/4×. Možná vám pomůže to pěkně
srovnat:
Orange Book Part II: CD-R Volume 1, Version 3.1 = 1×/2×/4× zápis
Orange Book Part II: CD-R Volume 2 Version 0.9 = CLV 16×
Orange Book Part III: CD-RW, Volume 2 = HighSpeed 4× - 10×
Viz: Orange Book, CLV,
HighSpeed, MultiPlay
Efekt aplikovaný na obraz, který invertuje barvy stejným způsobem, jako jsou uloženy na negativním fotofilmu.
Standartizační komise pro video v USA. Stejným názvem se nazývá způsob přenosu analogové TV v USA (525 řádek v 60 půlsnímcích za vteřinu).
Specifikace firem Philips a Sony pro Compact Disc Magneto-Optical (CD-MO) a Write-Once (CD-WO) systémy. Jiným slovem - standard, kterým je CD nahráno.
Odstranění aliasingu zvýšením vzorkovací frekvence převodníku a úpravou na nižší až v digitální podobě - např. průměrováním několika hodnot. Viz. aliasing.
Způsob přenosu analogové TV v Evropě, přenáší se 625 řádků v 50 půlsnímcích za vteřinu. Rozlišení obrazu je 720 x 576.
Pulsní kódová modulace je způsob uložení zvuku v digitální podobě, každému vzorku odpovídá jedno číslo, které značí velikost signálu v určitém čase.
Snímek, který pro dekódování potřebuje jeden nebo několik předchozích snímků.
Viz. též I-frame a B-frame.
Formát zápisu na CD vycházející z CD-ROM XA a Orange Book Hybrid Disc specifikace. Používá se pro ukládání fotografií pro následné zobrazení a tisk. Umožňuje záznam až 100 fotografií ve vysoké kvalitě.
obrazový bod
Určuje poměr pixelu (bodu) videa ve směrech X a Y (X/Y). Například 1 znamená, že v obou směrech je velikost pixelu stejná. U DVD se nepoužívá poměr 1, například pro DVD PAL s rozlišením 720x576 při poměru stran videa (aspect ratio) 16:9 je pixel aspect ratio (576*16/9)/720=1.42. V AVI souborech je vyžadován poměr 1.
Metoda změny velikosti obrazu: Nemění hodnotu pixelů a pouze vypouští nebo duplikuje jednotlivé pixely. Má za následek degradaci obrazu a při zvětšování i zubatění - vhodné jen pro celočíselné násobky původní velikosti (2x, 3x, 1/2x apod.). Viz. bilinear resize a bicubic resize.
Úprava obrazu snížením kvantizace (nižší bity pixelu se vynulují). Má za následek efekt "namalovaného obrazu".
Metoda zlepšení kvality videa (nebo i zvuku) po dekompresi, většinou se jedná o zostření přechodů a vyhlazení ploch (proti čtverečkování apod.).
Obecně se používá při zpracování videa (nebo i zvuku) před kompresí pro zlepšení dosáhnuté kvality. Může jít o různé filtry, deinterlace, pre-antialiasing, pre-blockiness.
Postup umožňující u pohybových vektorů např. v B-snímcích dosáhnout jemnějšího rozlišení, konkrétně až na úroveň čtvrtiny pixelu.
Rozdělení samplovaného zdroje do hladin a převod na binární číslo odpovídající příslušné hladině. Čím větší kvantizace, tím menší zkreslení převodu. Někdy se používá nelineární kvantizace, kdy nižší hladiny jsou od sebe vzdáleny méně než vyšší, což zvyšuje odstup signálu od šumu na nižších hodnotách.
Postup pro redukci dat při komprimaci. Kvantizace H.263 je vhodná zejména při malých datových tocích a zpravidla vytváří měkce působící obraz s malým sklonem k tvorbě rušivých artefaktů. Kvantizace MPEG-2 dodává ostřejší obraz, ale tíhne ke vzniku rušivých artefaktů při použití nízkého datového toku. Hodí se proto přednostně pro kompresi s vyšším datovým tokem.
Matice, která se použije při kvantizaci.
Specifikace firem Philips a Sony pro audio (CD-DA) kompaktní disky.
Viz: Fyzický formát, CD-DA ,
CD+G, CD-Text,
Super Audio CD
Převod obrazového materiálu (videa) do jiné podoby, např. rekomprese do jiného formátu, nebo někdy také zobrazení videa na výstupním zařízení (TV, monitor) apod.
Způsob editace videa, při kterém nové prvky vkládané do projektu přepisují stávající, aniž by ovlivnily celkovou délku. Vymazání části projektu též neposune časovou osu, takže vznikne "díra".
Změna velikosti obrazu. Používá se několik metod: pixel resize, bilinear resize a bicubic resize.
RGB je zkratka Red-Green-Blue (červená-zelená-modrá). To jsou tři základní barvy, ze kterých se skládá obrazový signál. Jeden bod je vždy kombinací těchto tří barev. Podle toho, kolik bitů je určeno na popis jednoho bodu, mluvíme o RGB32 (je navíc ještě jasová složka 8/8/8/8 bitů), RGB24 (8/8/8), RGB16 (5/6/5) nebo RGB15 (5/5/5).
DVD jsou zakódována a bez prvního rozkódování nemohou být čtena, kopírována nebo konvertována . Přestože některé nástroje pro konverzi z DVD do DivX/XviD mají vestavěné dekódéry, je vždy doporučeno nejprve dekódovat a zkopírovat soubory na váš harddisk (tento krok se nazývá ripování) a pak je konvertovat odtud. To děláme kvůli tomu, že konverze DVD trvá několik hodin, a určitě nechcete po celou dobu neustále číst z vaší DVD mechaniky.
Způsob editace videa, při kterém nové prvky vkládané do projektu posunou časovou osu projektu. Vymazání části projektu posune vše následující tak, aby nevznikla "díra" v projektu
Označuje použití videa v animaci, nebo animace v jiné animaci. Framerate pro obě animace musí být stejný. (např. v animaci může televize zobrazovat jinou animaci apod.)
Určuje odstup signálu od šumu. Udává se v dB jako logaritmus podílu signálu a šumu.
SACD je novým nástupcem CD-DA. V roce 1999 byl tento formát představen firmami Sony a Philips. Je to dvouvrstvé médium, které je zpětně kompatibilní s CD-DA (u hybridního disku). Frekvenční rozsah je až 100 000 Hz! a dynamický pak více než 120dB. Pro mastering se již nepoužívá PCM kódování ale přímé, jednobitové DSD. Poslední verze Part 2, Draft Version 1.3 z 5.6.2002.
Je definována standardem Orange Book jako zapsaný segment kompaktního disku,
který může obsahovat jeden nebo více stop (tracků) jednoho typu (audio nebo data).
Při zápisu dat se samozřejmě jedná o jednu stopu (track) na session. Při audio
záznamu jsou všechny stopy (tracky) nahrány v jedné session. Každá session má
lead-in a lead-out.
Viz: Orange Book, Lead-in,
Lead-out, MultiVolume, PMA, Track, Zavření session
Opak efektu Blur a Smooth. Provádí zdůraznění obrysů v obraze. Nevýhodou je ale také zvýraznění šumové složky, takže může mít za následek větší zrnitost.
Ekvivalent Blur efektu. Smooth se většinou používá pro velmi malé rozmazání obrazu a Blur pro větší.
Scéna (filmu, videa), která neobsahuje příliš mnoho "pohybu". Lépe řečeno - scéna pro jejíž zakódování pomocí delta snímků nepotřebuje kodek přiliš mnoho bitů. Například malý objekt pohybující se vůči nehybnému pozadí.
tok dat po přenosovém médiu (intenet apod.)
Proces vysílání videa po síti (např. počítačové).
Formát Super Video CD byl původně vyvinut pouze pro čínský trh. Od Video CD se liší použitím komprese v MPEG-2 s proměnným datovým tokem (variable bit rate - VBR). Je zpětně kompatibilní s VideoCD 1.1, 2.0 a Interaktivním VideoCD 3.0. Využívá oddělené textové informace. To dovoluje kdykoliv vytvořit libovolnou jazykovou mutaci formou titulků a to i formou karaoke.
Konverze videa, která přidá snímky z 24fps (počet sn/s u kinofilmu) na 29.97 fps prokládaně pro NTSC, u PAL se používá pouze zrychlení přehrávání filmového materiálu na 25fps.
Doplňkové informace vysílané ve VBI spolu s TV vysíláním. Obsahuje osm magazínů (1-8) po 100 stránkách (čísluje se spolu 100-899), které mohou obsahovat i podstránky. Jednotlivé stránky se vysílají sekvenčně stále dokola, proto přístup na ně není okamžitý, ale musí se počkat, až se danná stránka odvysílá. Toto dekodéry eliminují pamětí, kam si je postupně ukládají (záleží ale na velikosti, kolik stránek se jim tam vejde)
Překódování streamu do jiného bitratu, které se provádí bez rekomprese původního materiálu.
Přechodový efekt mezi dvěma sekvencemi videa. Typem transition efektu může být prolínání, "otevírání okna" apod.
Sériové rozhraní pro připojování externích zařízení k PC (např. klávesnice, myši, tiskáren, skenerů, webových kamer, atd.). Existuje starší verze 1.0 a 1.1 s rychlostí 12Mbit/s a novější 2.0 s rychlostí až 480Mbit/s, která je kompatibilní s předchozími verzemi.
Řádky, které se v TV vysílání nepoužívají pro přenos obrazu. Slouží pro synchronizaci obrazu a návrat paprsku obrazovky do výchozí polohy. Jde o nevyužitý prostor, proto se zde začaly vysílat doplňující informace jako teletext, closed caption apod.
Bitrate videa nebo zvuku se mění s požadavkem na výslednou kvalitu. Pokud by byl momentální bitrate pro enkodování dané scény příliš nízký, je automaticky zvýšen tak, aby byla zachována požadovaná kvalita.
Rozhraní pro video capture zařízení ve Windows 3.1, přeneslo se i do dalších verzí Windows.
Invertuje jasovou složku obrazu, takže černá bude bílá a naopak.
Jednoduchý, ale silný nástroj pro editaci videa. Transformuje obrazové rozlišení nebo formát videa. Disponuje mnoha filtry pro vylepšení obrazu. S těmito filtry může pracovat i program Dr. DivX.
Standard pro zobrazení plně pohyblivého videa spolu s audio zvukem z CD. Video a zvuk jsou společně zkomprimovány za použití standardu MPEG-1 a nahrány na CD Bridge disk. Samotný formát je MPEG-1 s rozlišením 352x288 při 25sn/s pro PAL. Video CD disk obsahuje jeden track (stopu) nahranou jako CD-ROM XA Mode 2 Form 2. Je to vždy první track (stopa). V tomto tracku (stopě) je v ISO 9660 struktuře nahrána CD-I aplikace stejně jako Video CD Information Area, kde jsou nahrány všechny hlavní informace o Video CD disku. Po tomto datovém tracku (stopě) je nahráno samotné video a jako jeden, nebo více tracků (stop), které jsou rovněž nahrány jako CD-ROM XA Mode 2 Form 2. Session (relace) se uzavírá až po nahrání všech tracků (stop). Existují dvě specifikace - 1.0 a novější 2.0.
Způsob vkládání keyframes do videa. Nepoužívá se v pravidelných intervalech (např. každý 25 snímek by byl keyframe), ale nepravidelně podle určitého algoritmu. Může to být např. scene detection, kdy se vloží keyframe při změně scény.
Souborový formát, v němž se zaznamenávají video a audio stopy na discích DVD Video. VOB soubory uložené na DVD jsou chráněny proti kopírování.
Formát ovladačů ve Windows 9x.
Formát ovladačů ve Windows 98/Me/2000/XP.
Zápis jednou a čtení vícekrát. Technologie umožňující data na optické médium
jednou zapsat, ale již není možné tyto data později mazat.
Viz: Fyzický formát
Způsob deinterlace videa. Oba půlsnímky s lichými a sudými řádkami se zobrazí najednou, což má za následek roztřepení obrazu při rychlých scénách.
Formát komprese videa založený na MPEG-4.
Formát Windows Media 9 ve vysokém rozlišení HDTV. Jako nosič se používá DVD.
Kodek pro kompresi videa založený na MPEG-4 formátu.
Kniha, ve které firmy Philips a Sony definovaly standard pro ukládání dat
na kompaktní disk (CD-ROM).
Viz: Fyzický formát, CD-ROM,
MultiSession
Způsob kódování obrazu. Jeden pixel je vždy popsán třemi složkami - jasovou a dvěmi barevnými, které jsou většinou jako rozdíl od jasové. Pro úsporu místa se barevnou složkou nekóduje každý pixel zvláš (kódování 1/1/1), ale po shlucích (macropixel) dvou (2/1/1) nebo čtyř (4/1/1) pixelů. Celý obraz je pak tvořen buď posloupností těchto macropixelů (tzv. packed format) nebo jsou sdruženy jednotlivé složky (planar format) a obraz je pak "tvořen" třemi plochami.
Poslední změna: 26.11.2010